O projektu
DeNIMBYzace Česka reaguje na dlouhodobý stav – v Česku se pořádně nestaví a brzdí se realizace infrastrukturních i soukromých investičních projektů. Česko se stále potýká nejen se složitými a zdlouhavými povolovacími procesy či nepovedenou digitalizací, ale také s různými formami odpůrců téměř jakékoliv výstavby, kteří současnou podobu právního systému a byrokracii zneužívají k blokování projektů prakticky donekonečna. Tato problematika za roky narostla do rozměrů, kdy už nejde o občasné jevy, ale o stádium, ve kterém systematicky dochází k poškozování ekonomické konkurenceschopnosti země. A právě na to chce projekt DeNIMBYzace Česka nejen upozorňovat, ale také aktivně pomáhat ke změně.
Šéfka projektu – Adriana Krnáčová
- Zkušená manažerka a primátorka mezi lety 2014-2018
- Bohaté zkušenosti s územním rozvojem
- Insinder na poli samosprávy, státní správy a byznysu
„Dostali jsme se do stádia, kdy parciální zájmy jednotlivců a aktivistických skupin financovaných našim státem negativně ovlivňují rozvoj měst a brzdí hospodářský růst země. Nyní je potřeba diagnostikovat všechny podstatné příčiny a zároveň stanovit opatření, jimiž uvedeme tento značně vychýlený stav opět do normálu. Stavebnictví tvoří 8 % HDP, kvůli nepovedené digitalizaci a zákonům, které umožňují bezbřehé blokování staveb, vznikají ztráty, které se počítají v miliardách. Už si nemůžeme dovolit dál nečinně tolerovat tento řízený úpadek,“ říká Adriana Krnáčová.
Co je to NIMBY efekt?
NIMBY efekt (z anglického „Not In My Back Yard“ – „ne na mém dvorku“) označuje jev, kdy lidé sice obecně souhlasí s potřebou určité stavby nebo projektu (například bytové domy, dálnice, elektrárny, průmyslové haly, sportoviště či nákupní centra), ale zásadně nesouhlasí s jeho umístěním v blízkosti svého bydliště. Nejde tedy o odmítání samotné myšlenky nebo technologie, ale o odpor vůči jejím konkrétnímu provedení v místě. Nejčastějšími argumenty proti realizaci jsou takové, že by projekt mohl narušit životní prostředí, estetiku či kvalitu života obyvatel. Tento fenomén se objevuje prakticky ve všech vyspělých zemích.
Negativní dopady NIMBY jsou patrné především v prodlužování realizace důležitých staveb, zvyšování jejich nákladů a v celkové infrastrukturní stagnaci. Například v oblasti bydlení vede k nedostatku nových bytů, což se promítá do růstu cen nemovitostí i nájmů, zhoršuje dostupnost bydlení pro mladé rodiny a prohlubuje sociální nerovnosti. Podobně v dopravní infrastruktuře NIMBY blokuje nové silnice, železnice či obchvaty, čímž se zvyšuje dopravní zátěž v městech, prodlužuje dojíždění a snižuje bezpečnost provozu. Ve výsledku se tak společnost ocitá v začarovaném kruhu, kdy potřeba nových projektů roste, ale jejich realizace je kvůli NIMBY odporu čím dál složitější.
V Česku je NIMBY efekt poměrně silný a často výraznější než v některých okolních státech. Podílí se na tom dlouhé a složité povolovací řízení, nedůvěra občanů k úřadům a obecně vyšší citlivost k zásahům do prostředí, kde lidé bydlí. Výstavba bytů, dálnic nebo větrných elektráren naráží u nás na větší odpor než v Polsku či Německu. Na druhou stranu, podobně silný odpor je i v Rakousku, kde veřejnost také klade vysoký důraz na ochranu krajiny a životního prostředí.
